6.den - pondělí 13.8.2012
Ráno se budím už kolem šesté hodiny a jelikož na přechod Bjelasice se má vyrážet až kolem půl deváté, vydávám se s foťákem na krátkou procházku podél jezera.
více fotek z NP Biogradska Gora
Na tábořiště se vracím kolem sedmé hodiny, v klidu snídáme, balíme stan a krosny a před osmou hodinou vše nakládáme do autobusu, který oproti očekávání o něco dříve přivezl skupinku hotelářů a chatařů. Zanedlouho vyrážíme na v podstatě celodenní přechod pohoří Bjelasica a jelikož vycházíme od hladiny Biogradskeho jezera, nezbývá nám nic jiného než hned na úvod vystoupat až těsně pod hřeben. Úvodní úsek po lesní cestě stoupá jen mírně, brzy však začneme jednotlivé úseky lesní cesty zkracovat poměrně strmými zkratkami. Naštěstí tato nejnáročnější část dnešní tůry je ve stínu. Asi po hodině se konečně dostáváme nad hranici lesa a otevírají se nám první pohledy do údolí.
více fotek z přechodu Bjelasice
Zhruba další hodinka již pohodlnější chůze nás dělí od salaše, kde nás vítají skvělým sýrem, Planiarským čajem a toho kdo má zájem i něčím ostřejším. Pod přívalem dobrot se nám snad ani nechce pokračovat, ale čeká nás ještě dlouhá cesta, takže hurá dále vzhůru na hřeben.
více fotek z přechodu Bjelasice
Čím výše stoupáme, tím krásnější a vzdálenější výhledy se nám otevírají. Netrvá dlouho a v dálce máme jako na dlani celý Durmitor.
více fotek z přechodu Bjelasice
Cesta postupně přestává stoupat a užíváme si pohodlné hřebenové stezky s krásnými výhledy na všechny strany.
více fotek z přechodu Bjelasice
Procházíme pod vrcholky Crvene Glavy, Zekovy Glavy a Troglavy a pomalu se blížíme k cíli naší dnešní pouti.
více fotek z přechodu Bjelasice
Na úplný závěr sestupujeme do Ski Centaru Bjelasica nedaleko Kolašinu, kde už na nás čeká bus. Po krátké nákupní pauze v Kolašinu se vydáváme na přejezd do pohoří Komovi, kde má být naši základnou Eko Katun Štavna. Vzdálenost z Kolašinu není nijak extrémní, nicméně je třeba vystoupat uzounkou silničkou do nějakých 1700 metrů nadmořské výšky. Po dvouhodinovém očistci pro naše řidiče jsme konečně na místě, tábořiště se sruby je kouzelně zasazeno doprostřed hor. Pro mě rozhodně nejlepší ubytování z celého černohorského výletu. Jedinou vadou na kráse je nedostatek vody, údajně tu od jara nepršelo. Provozovatelé proto pouštějí vodu vždy jen na chvíli od osmé hodiny večerní a samozřejmě také ráno. Je to sice nepříjemné, ale tomuto režimu se dá celkem bez problému přizpůsobit. Vzhledem k docela dlouhé tůře jdeme celkem brzo spát a já mám rozhodně v plánu si ráno přivstat a jít něco pofotit na louky nad našim táborem.
PŘEDCHOZÍ DEN - NEDĚLE 12.8.2012 | NÁSLEDUJÍCÍ DEN - ÚTERÝ 14.8.2012